Charta Ave Europa | Ave Europa

Automatický překlad. Závazný je anglický text. Číst anglicky

Preambule

Evropa umírá a její představitelé se s tím smířili.

Byrokracie dusí naše podniky a celé regiony řídí lidé příliš vzdálení na to, aby si všimli, že tyto regiony už byly odepsány. Na Ukrajině nám válka klepe na dveře. Každý rok méně dětí, upadající průmysl, růst, který se téměř zastavil. Kultury, které nás utvářely, se vytrácejí a Evropa je rozdělenější než kdykoli předtím. Kontinent v takovém stavu lze snadno rozebrat kus po kuse. Abyste to všechno viděli, nemusíte být členem žádné strany.

Tyto problémy přetrvávají z prostého důvodu. Naše instituce jsou slabé, naši představitelé bázliví a naše politická třída si pohodlně zvykla úpadek spravovat, místo aby s ním bojovala. Na to všechno dohlíželi bezpáteřní, neschopní muži a ženy v politice, v průmyslu i v tom, co se vydává za občanskou společnost, a máme jen málo důvodů věřit, že právě oni to napraví. Proto se chceme chopit otěží sami. Těmto problémům budeme čelit s naléhavostí a s vážností, jakou Evropa u těch, kdo jí vládnou, dlouho neviděla. Pragmatismus, ne hesla.

Pragmatismus, ne hesla.

My, členové Ave Europa, se zavazujeme k Evropě, která je silná, jednotná, prosperující, suverénní a věrná svým kořenům.

Chceme toto dědictví ctít a stavět na něm svobodnější, spravedlivější a bezpečnější budoucnost.

Vědomi si své odpovědnosti vůči stvoření,
vědomi si svého společného dědictví i rozmanitosti svých dějin, kultur a jazyků,
vědomi si svých společných úspěchů a své odpovědnosti vůči budoucím generacím,
odhodláni obnovit své spojenectví, aby v duchu solidarity mezi rovnými posílili svobodu, demokracii, nezávislost a mír,
rozhodnuti žít spolu ve vzájemné ohleduplnosti a v úctě ke své rozmanitosti, s přesvědčením, že trvalý řád vzniká ze spravedlnosti, spolupráce a úcty k právu,
a s vědomím, že svobodní zůstávají jen ti, kdo svou svobodu dokážou užívat, a že síla národa se měří blahem jeho nejslabších členů.

Diagnóza: evropská situace

Dávno jsou pryč doby evropských říší, kdy kontinent utvářel světové dění. V průběhu minulého století jsme se toho vzdali, ne naráz a ne vždy dobrovolně. Evropu zlomily tři velké tragické události: rok 1918, pak rok 1945 a suezské ponížení v roce 1956, kdy Londýn a Paříž zjistily, že bez souhlasu Washingtonu už jednat nemohou. To, co následovalo, vyhovovalo všem. Amerika zajišťovala obranu, jaderný deštník a záruky; Evropa se obrátila dovnitř a pod touto ochranou vybudovala svůj sociální stát a společný trh, což jí přineslo desetiletí stability. Tytéž podmínky však způsobily, že Evropa zapomněla, že kontinent, který se nedokáže ubránit, si nakonec ani nevládne.

Unie, která vznikla, byla unií hospodářskou: řádem založeným na pravidlech, na férové hospodářské soutěži, environmentálních standardech, sociální ochraně a právním státu. Za nic z toho se není třeba omlouvat. Zbytek světa však evropská pravidla nikdy nepřijal a ani nyní nemá v úmyslu je převzít. Moc, růst a holé národní zájmy: to je globální měna, a když evropské hodnoty vůbec někdo slyší, slyší je jako řeči lidí, kteří zapomněli, jak je prosadit. Evropa se bude muset naučit hájit své hodnoty nejen měkkou silou, ale i silou, která za nimi stojí, jinak nebudou brány s vážností, jakou si zaslouží.

A měli bychom být upřímní v tom, o koho jsme se opírali. Spojené státy nejsou evropským partnerem v žádném smyslu; jsou velmocí, která sleduje vlastní zájmy, a Evropa mezi tyto zájmy už nepatří. Předstírat opak patřilo k nejdražším zvykům evropské politiky. Ukrajina ukázala, že Evropa se nakonec může spolehnout jen sama na sebe. Válka takového rozsahu na evropském kontinentu jasně ukazuje, že obrana nesmí být odpovědností jiné mocnosti.

Hlubší krize však není ta na hranicích Evropy, ale ta uvnitř nich. Existují rozpoznatelné vzorce, jak civilizace upadají, a nejsou žádnou záhadou; jsou jasně zapsány v dějinách každé říše, která existovala před námi. Národ zbohatne, pak zpohodlní a pak se začne stydět sám za sebe. Právě to, co vybudovalo jeho civilizaci, jeho instituce, víru, školy a dědictví, vidí jako něco, za co je třeba se omlouvat. Plody práce, která civilizaci udržuje, rozdává druhým v aktu pokání a ve jménu „nedostatku pracovních sil“ požaduje otevřené hranice. Dostaví se vina za užívané bohatství, pomníky se strhávají, úspěchy se přepisují na hříchy, které je třeba odčinit, a civilizace začne útočit sama na sebe jako protilátky, které se obrátí proti zdravé tkáni vlastního těla. Nakonec, přesně podle plánu, přijdou vlci. Nic z toho není metafora. Je to scénář, podle něhož dnes jede moderní Západ, a Evropa ho přehrává řádek po řádku. Jedinou otázkou, na které ještě záleží, je, zda budeme první civilizací v dějinách, která tento vzorec rozpozná dřív, než ho dohraje do konce.

Naše politická třída nám tu nepomůže, protože pojmenovat problém je přesně to, čemu se systematicky naučila vyhýbat. Manažerský střed, výmluvný v tónu a prázdný v přesvědčení, dovedl k dokonalosti umění vydávat úpadek za správcovství, zaměňovat absenci rizika za vážnost a absenci víry za umírněnost. Současní evropští představitelé nejsou zrádci. Jsou něčím, co se odpouští hůř: muži a ženami, kteří tuší, že jejich čas minul, a přesto se ho drží, brzdí skutečnou reformu a přitom tvrdí, že jsou jejími posledními odpovědnými strážci.

Evropané se proto stahují. Napříč kontinentem dnes čtvrtina až dvě pětiny voličů podporují strany, které vznikly proto, aby Evropě otevřeně oponovaly. To není protest; to jsou lidé, kteří mají chuť odejít z domu, jenž jim už neposkytuje přístřeší. Rusko, Čína a Spojené státy tuto příležitost pochopily dřív než naše vlastní vlády. Protievropská hnutí v Evropě nefinancují proto, že by v ně věřily; financují je, protože Evropa, jejíž nespokojení nemají kam konstruktivně jít, je Evropa, která nedokáže čelit vnějšímu tlaku. Aby toho využily, nemusejí si nic vymýšlet, stačí posvítit na selhání, která hlavní proud odmítá pojmenovat. Každý rok, kdy Brusel odpovídá na obavy veřejnosti procedurami místo politiky, je dalším rokem kyslíku zdarma pro hnutí, která budou nemoc popisovat co nejhlasitěji a nikdy se ani nepokusí o léčbu. A tato hnutí nabízejí otrávený obchod: chcete-li brát úpadek Evropy vážně, chcete-li bezpečné hranice, skutečnou obranu a budoucnost pro své děti, musíte se obrátit i proti Evropě samotné, proti Unii, proti jednotě, a brzy nato směrem k Moskvě. Tento obchod zcela odmítáme. Evropu není třeba rozbít, abychom ji zachránili. Pro civilizaci naší velikosti ve světě nepřátelských supervelmocí není unie nepřítelem suverenity; je jedinou suverenitou, která je ještě k mání.

Evropu není třeba rozbít, abychom ji zachránili.

Čas běží. Při jakémkoli poctivém odhadu má Evropa možná 15 let, než trendy, které se nyní rozbíhají, zakoření natolik, že je běžná politika už nedokáže zvrátit. Tikání hodin cítíme, když se podíváme na ceny potravin. Vidíme ho ve městech, v nichž lidé vyrůstali a jimiž dnes procházejí s pocitem nesouladu, který nedokážou přesně pojmenovat a který jim žádná instituce nepotvrdí. Takový pocit nevyrobili zlovolní aktéři. Je to poctivé rozpoznání změn, které jsou skutečné, jsou uspěchané a na každém kroku je nesprávně popisují ti, kdo je měli řídit.

Ave Europa existuje kvůli tomu všemu a proto, že nabízená řešení nestačí. Odmítáme jen stát a přihlížet. Nedovolíme, aby Evropa shnila zevnitř kulturním a morálním úpadkem, a nepředáme ji těm, kdo by strhli její instituce, ať už jde o reakcionáře snící o despotismu, nebo o idealisty, kteří by spálili základy a nazvali to obnovou. Jsme především pragmatici: evropské demokratické instituce budeme reformovat, ne rozbíjet, budeme hájit práva Evropanů a budovat jednotu, nezávislost a tvrdou obrannou sílu, bez nichž se kontinent obešel příliš dlouho.

Pro civilizaci naší velikosti ve světě nepřátelských supervelmocí není unie nepřítelem suverenity; je jedinou suverenitou, která je ještě k mání.

Cesta ke sjednocené Evropě bude dlouhá a místy zrádná. Přesto se na ni vydáváme, a bez omluv, protože na jejím konci čeká nová kapitola v dějinách naší civilizace.

Identita: kdo jsme

Ave Europa je proevropské hnutí od středu napravo, nikoli jako protiklad ke stávajícímu politickému řádu, ale jako jeho alternativa. Odmítáme předpoklad, že evropská jednota je ze své podstaty projektem středu nebo levice. Není. Existujeme proto, že problémy jsou skutečné a nikdo s nimi tak nezachází. Sterilní střed tvrdí, že Evropu miluje, ale ve skutečnosti ji jen destabilizuje, protože každou těžkou otázku potichu odsouvá, místo aby na ni odpověděl. Euroskeptici těžké otázky pojmenují, ale chtějí kvůli tomu Evropu politicky rozbít, zaměňují pouhý populismus za program a dost často se řídí pokyny nepřátelských cizích mocností, jako je Rusko. Navrhujeme novou, jinou cestu: lidé, kteří Evropu milují, vidí, že naše problémy vyžadují vizionářská řešení – evropská identita a civilizační kontinuita jsou nám drahé. O budoucnost Evropy existuje mnoho skutečných obav a my se jich ujímáme, protože na nich záleží a protože příliš dlouho zůstávaly bez odpovědi.

Evropské národy mají právo přetrvat, kulturně i demograficky, a my pro to budeme pracovat a bojovat. Ať za 30, za 50, nebo za 100 let, Evropa by měla zůstat rozpoznatelně Evropou. To není extrémní přání; je to ta nejobyčejnější věc na světě a opustil ji establishment, kterému byla trapná, a nechal ji ležet na cestě lidem, kteří ji zvedli z ošklivějších důvodů. My ji zvedáme z těch správných. A nic z toho nevyžaduje být proti Unii, proti jednotě nebo proti modernímu světu. Abyste Evropu udrželi evropskou, nemusíte ji spálit.

Abyste Evropu udrželi evropskou, nemusíte ji spálit.

Zde vedeme ostrou hranici, kterou současná doba rozmazala. Naše starost o kulturní a demografickou kontinuitu nemá nic společného s dovezenou americkou kulturní válkou, s jejím světem genderů a patriarchátů a nekonečných účetních knih utlačovatelů a obětí. Tato válka byla vytvořena, aby postavila lidi proti sobě, a hnutí, jehož celým smyslem je Evropany spojovat, se jejích zbraní nechopí. Nejsme antifeministé. Nejsme proti „sociálním tématům“. Prostě nemáme zájem hrát hru navrženou tak, aby nás rozdělila, a lobby pro tyto kauzy jsou dost velké a dobře financované i bez naší pomoci.

Jsme pragmatici. Nebudeme kupčit s prázdnými postoji, které se vydávají za přesvědčení, jako „jsme proti změně klimatu“, jako by snad někdo byl pro. Když zaujmeme postoj, bude to takový, který nás skutečně odlišuje a který dokážeme obhájit důkazy a rozumem, ne impulzivními reakcemi. Raději budeme mít pravdu a nebudeme v módě, než abychom byli v módě a k ničemu.

Raději budeme mít pravdu a nebudeme v módě, než abychom byli v módě a k ničemu.

V čem nepřipustíme kompromis

Evropská jednota jako nástroj, který chrání naši civilizaci a naše národy, nikdy superstát vytvořený k jejich rozpuštění.
Pluralitní demokracie stojící na otevřené debatě a na svobodě svědomí, projevu a vyznání.
Vedení, které je transparentní, získané na základě zásluh a eticky odpovědné, s nulovou tolerancí ke korupci a ovládnutí, které instituce rozkládají zevnitř.
Důstojnost a práva každého Evropana hájíme jako dědictví samo o sobě.
Čest, odpovědnost vůči těm, kdo přijdou po nás, a oddanost obecnému blahu jsou duchem našeho veřejného života.

Takoví jsme ještě předtím, než navrhneme jakékoli konkrétní opatření. To, co následuje, ukazuje, jak se z toho stává politika.

Program: našich šest pilířů

Politiky, jejichž prostřednictvím se tato Charta stává skutečností

Pilíř 1: Sjednocení

Kontinent naší velikosti má k suverenitě jedinou cestu a ta vede přes unii.

O jednotu neusilujeme proto, že větší Evropa je něco velkolepějšího. Usilujeme o ni, protože je jediným nástrojem, který stačí na problémy, jimž čelíme, a žádný z nich, od obrany přes průmysl po migraci, dnes nedokáže žádný národ tohoto kontinentu vyřešit sám. Odpovědí není rozpustit naše národy v superstátu, ale vybudovat nad nimi unii dost silnou, aby mohla jednat, a dost ukázněnou, aby každému národu ponechala, co mu náleží. Dnešní EU byla stavěna pro hledání shody a kompromisů; my z ní chceme udělat něco, co dokáže rozhodovat.

Dnešní EU byla stavěna pro hledání shody a kompromisů; my z ní chceme udělat něco, co dokáže rozhodovat.

ZAVAZUJEME SE

Přeměnit Unii z mezivládního fóra ve federaci se skutečnou rozhodovací pravomocí a zároveň chránit národní pravomoci v oblasti kultury, vzdělávání a identity prostřednictvím závazné subsidiarity.
Učinit evropské instituce přímo odpovědnými: dát Evropskému parlamentu právo legislativní iniciativy a přejít k přímé volbě exekutivy, nejprve předsedy Komise, nakonec prezidenta Evropské unie.
Ukončit paralýzu vet v oblastech, které rozhodují o osudu Evropy (zahraniční a bezpečnostní politika, obrana, daně, migrace), a nahradit jednomyslnost schopností vládnout.
Ukotvit to vše v psané evropské ústavě: přednost evropského práva, skutečné brzdy a protiváhy, vymezená role národních parlamentů a stabilní základ vybudovaný pro občana, nikoli pro byrokracii.
Otevřít instituce přímo lidem prostřednictvím veřejné platformy, na níž se občanskými návrhy, které překročí stanovený práh, musí Parlament zabývat.

Pilíř 2: Reindustrializace

Evropa, která si nedokáže sama stavět, vyrábět energii a financovat se, je Evropa, která plní rozkazy.

Nechali jsme svou průmyslovou základnu ztenčit a nazvali to pokrokem. Přesunuli jsme do zahraničí, co jsme si měli ponechat, a regulovali, co jsme měli rozvíjet, a dnes jsme závislí na jiných v energii, čipech a kapitálu, které rozhodují o tom, zda je kontinent svobodný, nebo jen pohodlný. Prosperita není cílem sama o sobě. Je to základ, na němž stojí každá vážná civilizace, a my ho chceme znovu vybudovat: ekonomiku, která vyrábí, která si sama zajišťuje energii a která se zodpovídá Evropanům, a ne tomu, kdo zrovna drží dodavatelský řetězec.

ZAVAZUJEME SE

Vrátit do Evropy to, na čem závisí bezpečnost, od energetiky a obrany po výrobu a kritické technologie, a investovat přímo prostřednictvím veřejného kapitálu tam, kam se soukromé trhy nepohnou.
Dokončit jednotný trh, který nikdy dokončen nebyl. Dobudovat bankovní unii a unii kapitálových trhů a vytvořit právní rámec, který celoevropským firmám umožní řídit se jedinou sadou pravidel místo 27 různých. Podnik by měl mít možnost se založit, získat kapitál a obchodovat po celém kontinentu, aniž by se na každé hranici musel znovu učit pravidla.
Zajistit Evropě energii bez omluv a bez závislosti. Páteří je jádro, doplněné vodní, solární a větrnou energií tam, kde to dává smysl, protože hojná a suverénní energie je předpokladem všeho ostatního.
Vybojovat technologickou suverenitu v oblastech, které dnes určují moc: AI, cloudová a datová infrastruktura, pokročilá výroba a vesmír. Tyto schopnosti chceme vlastnit, ne si je pronajímat od zahraničních monopolů.
Osekat byrokracii, která dusí podnikání, ulehčit malým a středním firmám, které nesou naši společenskou strukturu, a strhnout vnitřní bariéry, které dosud tříští obchod mezi evropskými národy.
Skoncovat s plýtváním veřejnými penězi. Evropské státy nabobtnaly a utrácejí, co vyberou, prostřednictvím zastaralého a zdvojeného aparátu. Na všech úrovních digitalizujeme a automatizujeme správu, zrušíme to, co nepřináší žádný veřejný prospěch, a snížíme daňovou zátěž, aniž bychom snížili kvalitu toho, co občané skutečně dostávají. Za každé euro, které stát vybere, se musí zodpovídat.
Celé to obrátit směrem k občanovi, aby zisky kontinentální ekonomiky, počínaje cestou eura ke skutečné světové rezervní měně, sklízeli všichni společně, a ne jen ti nahoře.

Pilíř 3: Remilitarizace – jedna obrana

Kontinent, který se nechce bránit, se už rozhodl, že bude ovládán.

Osmdesát let Evropa svěřovala své přežití jiným a nazývala to mírem. Toto uspořádání skončilo, a to na Ukrajině. Vážný kontinent si nepronajímá svou bezpečnost od mocnosti, jejíž zájmy se už s jeho zájmy neshodují, a nečeká na svolení, aby mohl bránit vlastní území. Vybudujeme tvrdé schopnosti, kterých se Evropa vzdala: ne 27 armád, které spolu neumějí bojovat, ale jednu obranu, která to dokáže.

ZAVAZUJEME SE

Směřovat k jednotné evropské obraně: společná evropská armáda, letectvo a námořnictvo pod jednotným velením, se sloučenými zpravodajskými službami, jedním vojenským rozpočtem a suverénním jaderným odstrašením, které se zodpovídá pouze Evropě. Usilujeme o to v rámci NATO tam, kde nám slouží, a prostřednictvím vlastního Evropského obranného společenství tam, kde ne.
Nakupovat jako jeden celek. Ukončit plýtvání 27 nekompatibilními systémy a 27 samostatnými zakázkami, odebírat od evropského průmyslu a vybudovat kontinentální zbrojní základnu, kterou skutečná nezávislost vyžaduje. Peníze vynaložené na obranu by měly budovat evropské schopnosti, ne zahraniční závislost.
Stát po boku ohrožených evropských národů, především Ukrajiny, a také Arménie, Gruzie, Kypru a Moldavska, protože jejich frontová linie je i naší frontovou linií a jejich pád by nás vystavil ohrožení.
Zřídit Evropskou službu vnější bezpečnosti, která bude za našimi hranicemi zasahovat proti sítím, které se na nás zaměřují: převaděčství, obchodu s lidmi, organizovanému zločinu a kybernetickým a hybridním útokům namířeným proti našim společnostem. S oprávněním použít sílu v zahraničí a s jediným úkolem: chránit Evropu před vnějšími hrozbami.
Odmítnout závislost na jakékoli mocnosti, které neleží zájmy Evropy na srdci: na Rusku a Číně jako protivnících a na Spojených státech jako partnerovi, s nímž už nemůžeme samozřejmě počítat. Suverenita znamená, že svou obranu nedlužíme nikomu.
Chápat technologie jako samostatnou frontovou linii: zabezpečená data a komunikace, AI propojená s obranou a ochrana před zahraničními monopoly, které by nás mohly v krizi vypnout.

Suverenita znamená, že svou obranu nedlužíme nikomu.

Pilíř 4: Repatriace a hranice

Kontinent, který nedokáže rozhodnout, kdo na jeho území vstoupí, nemá svou budoucnost ve vlastních rukou.

Evropa ztratila kontrolu nad svými hranicemi a svou demografií. Lidé, kteří tuto politiku určují, s jejími výsledky žijí jen zřídka: jejich zkušenost s měnícím se kontinentem představuje tenká, pohodlná vrstva nově příchozích, kteří se jim už podobají, nikoli realita čtvrtí, které nikdy nenavštíví. Skoncujeme s nepoctivostí a vezmeme si zpět rozhodnutí, které si každá fungující společnost vyhrazuje pro sebe: kdo se k ní připojí, kdo smí zůstat a za jakých podmínek.

ZAVAZUJEME SE / ŘÍKÁME

Jednou provždy zabezpečit vnější evropskou hranici skutečnou Evropskou pohraniční a pobřežní stráží vybudovanou jako nástupkyně Frontexu, se statusem kombatantů a s možností začlenění do evropské obrany v době krize. Vnitřní svoboda Evropy závisí na pevném vnějším obvodu.
Řídit migraci již v jejích výchozích bodech, mimo naše území a u zdroje, abychom rozbili převaděčské trasy a zmírnili tlak dřív, než dosáhne našich vnitřních hranic. Masové nelegální přílivy je třeba zastavit a zvrátit, ne vyřizovat.
Vést vážný program repatriace pro ty, kdo vstoupili nelegálně, kdo spáchali trestné činy nebo kdo nemají žádný důvod zde být.
Imigrace, která slouží Evropě krátkodobě i dlouhodobě, znamená pouze pečlivě vybrané lidi, kteří přicházejí pracovat, přispívat a asimilovat se tam, kde je Evropa skutečně potřebuje, a kteří splňují evropský standard, aby byli čistým přínosem pro společnost, do níž vstupují, přičemž mnohem větší důraz klademe nejprve na vlastní vnitřní trh práce Evropy.
Masová imigrace, legální či nelegální, je nepřijatelná.
Reformovat náš vztah k EÚLP. Budeme usilovat o vyjasnění toho, jak se Úmluva vztahuje na žádosti o azyl a vyhoštění, aby se ochrana uprchlíků nemohla proměnit v plošné právo vstoupit a zůstat. Nepodaří-li se to vyřešit v mezích stávající úpravy, učiníme formální výhradu k výkladu Úmluvy v otázkách nelegálního vstupu, azylu a ochrany hranic: zúžíme své závazky právě tam, kde je systém zneužíván, a zároveň v plném rozsahu zachováme svobody, které zaručuje každému Evropanovi.

Říkáme otevřeně to, co establishment opustil a disidentská pravice pokřivila: ať za 30, za 50, nebo za 100 let, Evropa by měla zůstat rozpoznatelně Evropou. Takový postoj je tím nejobyčejnějším přáním, jaké národ může mít, a my ho zastáváme bez omluv a bez nenávisti.

Pilíř 5: Civilizace a kontinuita

Evropa není hospodářská zóna. Je to civilizace, a civilizace přetrvá jen tak dlouho, dokud je někdo ochoten ji nést dál.

Evropané nejsou administrativní kategorií. Jsme lidé spojení hlubokými rodovými, historickými a kulturními pouty, utvářenými po tisíciletí antickým světem, křesťanstvím a osvícenstvím, které z toho všeho vyrostlo. Tato identita je vrstevnatá: člověk patří ke svému regionu, ke svému národu i k Evropě a žádná z těchto vrstev nevymazává ostatní. Toto dědictví stojí za zachování a my se ho budeme snažit zachovat. Důvod je prostý. Společnost může po nově příchozích žádat asimilaci jen tehdy, existuje-li soudržná kultura a lid, do nichž se mohou začlenit. Vyprázdněte toto jádro a požadavek se stane absurdním, výzvou připojit se k ničemu konkrétnímu. Zachování kontinuity Evropy je předpokladem všeho, co žádáme od těch, kdo k nám přicházejí žít. Kontinuita není nepřítelem jednoty. Jednota na ní buď stojí, nebo stojí na písku.

Kontinuita není nepřítelem jednoty. Jednota na ní buď stojí, nebo stojí na písku.

ZAVAZUJEME SE

Hájit právo každého evropského národa na vlastní kulturu a nikdy nedovolit, aby se Unie stala nástrojem k vnucování kulturní uniformity svým členům. Rozmanitost evropských národů je síla, kterou je třeba chránit, nikoli problém, který je třeba odstranit.
Zavést evropskou politiku kulturního dědictví, která bude chránit to, co dělá kontinent jím samým: jeho jazyky, památky a architekturu, jeho regionální a národní dějiny, každou starou zříceninu a každou živou tradici, kterou stojí za to uchovat.
Chápat vzdělávání jako formování, nikoli tvarování podle šablony. Jeho účelem je budovat charakter, schopnosti a občanskou odpovědnost, ne konstruovat názory. Budeme podporovat umění, literaturu, humanitní vzdělanost a vědecké bádání a budeme bojovat proti vzdělávací chudobě a funkční negramotnosti, které lidi nechávají bezbranné vůči demagogii.
Podporovat přirozenou obnovu evropských národů tím, že znovu umožníme zakládat a vychovávat rodinu, prostřednictvím podmínek, které rodiny skutečně potřebují, nikdy prostřednictvím donucení. Kontinent, který chce mít budoucnost, musí být ochoten ji mít.
Postavit se svým dějinám jako dospělí: s poctivostí vůči minulosti, bez trvalé viny, která se stala samostatným průmyslem, a s dlouhodobým pohledem, který kontinentu umožní cítit hrdost i odpovědnost zároveň.

Evropský odkaz, který stojí za to rozvíjet i bránit.

Pilíř 6: Environmentální realismus

Otravovat vzduch a ničit planetu nechce nikdo. Skutečná otázka zní, co s tím uděláte a kdo zaplatí účet.

Příroda je základem, na němž stojí každá civilizace, a hned po Evropě samotné je nejvyšším dobrem, jež uznáváme. Změnu klimatu je třeba řešit, ne doufat, že zmizí sama.

V této otázce Evropě 20 let vládnou hesla. Boj proti změně klimatu považujeme za vážnou prioritu a jsme přesvědčeni, že bude vyhrán tak, jak Evropa vždy vítězila: inženýrstvím a inovacemi, ne chudobou, vinou nebo řízeným smršťováním toho, jak Evropané žijí. Rozlišujeme ostře mezi zelenou energií, příliš často ideologickou nálepkou, a čistou energií, věcným pojmem. Hlásíme se k té druhé, ke každé technologii, která spolehlivě a za dostupnou cenu dodává nízkouhlíkovou energii. Odmítáme popírání, které předstírá, že žádný problém neexistuje, i katastrofismus, který by kontinent deindustrializoval, jen aby se cítil ctnostně. Obojí selhalo. Realismus zatím nikdo nevyzkoušel.

ZAVAZUJEME SE

Stát v čele evropské jaderné renesance. Jádro je jediný osvědčený, škálovatelný nízkouhlíkový zdroj, který funguje 24 hodin denně, a my chceme vrátit evropský jaderný průmysl na první místo ve světě a vyvíjet vlastní reaktory a malé modulární konstrukce, aby patenty, pracovní místa i odbornost zůstaly zde. Čistá energie vyrobená v Evropě.
Zaujmout k obnovitelným zdrojům poctivý přístup „nejprve základní zatížení“: podporovat obnovitelné zdroje tam, kde to dává smysl, solár ve Španělsku spíše než ve Finsku, ale s jasným vědomím, že těžká průmyslová ekonomika nemůže fungovat jen tehdy, když fouká vítr. Budujeme stabilní mix, ne sázku na počasí.
Odmítnout výměnu jedné závislosti za jinou. Nevyměníme ruský plyn za ruský uran; paliva a kritické suroviny zajistíme prostřednictvím stabilních, spřátelených partnerů a evropské výroby všude, kde ji lze vybudovat.
Odmítnout politiku odchodu průmyslu. Továrna zavřená v Evropě a znovu otevřená tam, kde neplatí vůbec žádné standardy, udělala svět špinavějším a Evropu chudší. Vývoz našich emisí není klimatická politika; je to kapitulace převlečená za ctnost.
Chránit to, co máme skutečně před sebou: evropskou krajinu, řeky, moře, lesy a půdu jako součást dědictví kontinentu, neméně než jeho katedrály.
Měřit každou environmentální politiku výsledky a poctivostí ohledně jejích kompromisů, nikdy tím, jak ctnostně se díky ní naši představitelé cítí. Pokud opatření stojí víc, než přináší, řekneme to a změníme ho.

Čistá a silná, ne chudá a neposkvrněná.

Čistá a silná, ne chudá a neposkvrněná. Chceme příští generaci předat Evropu, která je obojím, a odmítáme lež, že si musí vybrat.

Ochranná hráz: červené linie a závazky

Některé závazky nejsou předmětem vyjednávání a některé hranice nepřekročíme, ať je tlak jakýkoli.

Jsme bez výhrad oddáni demokracii, lidské důstojnosti a právnímu státu. Odmítáme jakoukoli formu extremismu, politického násilí, nenávisti a diskriminace, ať už zprava, zleva, nebo ze strany náboženského fanatismu. Našich cílů lze dosáhnout jen demokratickými, mírovými a zákonnými prostředky, a toho se držíme, i když nás to něco stojí. Každý jednotlivec má nedotknutelnou důstojnost a nedotknutelná práva, a to včetně lidí, kterých se naše vlastní politika dotýká nejpříměji: veškerá migrace a repatriace se budou řídit vnitrostátním a mezinárodním právem, budou založeny na individuálním posouzení a budou respektovat lidská práva. Odmítáme kolektivní vyhošťování a každé protiprávní opatření. Hnutí, které by k obraně Evropy porušilo zákon, by už nebránilo nic, co má cenu.

Hnutí, které by k obraně Evropy porušilo zákon, by už nebránilo nic, co má cenu.

NAD RÁMEC TOHOTO UKOTVENÍ DRŽÍME TYTO LINIE

Stavíme se proti oligarchickému ovládnutí státu, autokracii, náboženskému extremismu a ideologickému dogmatismu všeho druhu a odpovídáme na ně vlastní politikou: evropskou syntézou, která odmítá manažerský střed stejně jako zahořklé okraje.
Odmítáme eurasianismus stejně jako atlantismus vedený Amerikou a každý jiný postoj, který po Evropě žádá, aby podřídila svou suverenitu, identitu nebo jednotu vnější mocnosti. Nezávislost znamená nezávislost na všech.
Nemáme místo pro utopické ani archaické: absolutní monarchii, komunismus, teokracii, neofeudalismus, fašismus, anarchoprimitivismus a další fantastické vize, které Evropu vždy stály jen krev. Jsme moderní občanské hnutí a takovým chceme zůstat.
Odmítáme malicherný nacionalismus, etnický a kulturní šovinismus mezi Evropany a každou formu vnitroevropského iredentismu. Staré křivdy mezi našimi národy jsou přesně těmi ranami, po nichž naši nepřátelé sahají. Kulturní rozmanitost, regionální a národní hrdost, bohatství našich jazyků: to vše jsou přínosy ve společném projektu, nikdy zbraně, které bychom obraceli proti sobě.
Zaručujeme rovnost před zákonem a občanské svobody, které jsou samy evropským dědictvím: svobodu myšlení, svědomí, náboženského vyznání a informací; svobodu projevu, shromažďování a sdružování. Všichni Evropané jsou si rovni v důstojnosti a právech, bez ohledu na pohlaví, víru nebo to, koho milují, a jednání, které na lidi z těchto důvodů útočí, u nás nenajde útočiště. K řešení této otázky nedovážíme kulturní války jiných.

Na závěr: poslední slova

Ave Europa usiluje o sebevědomou, jednotnou Evropu postavenou na realismu, svobodě, odpovědnosti a sdílené kultuře. Zavazujeme se k ní s vědomím, že to, co děláme nyní, bude utvářet evropskou civilizaci po celé generace.

Máme na mysli Evropu, která chrání svou civilizaci a znovu získává svou suverenitu; která buduje demokratické instituce hodné federace; která projevuje moc navenek a hájí vlastní zájmy; která znovu vede ve vědě, výzkumu a průmyslu; která svým občanům zajišťuje důstojnost, bezpečí a příležitosti; která se obnovuje a nese svou kulturu dál; a která ctí to, co činí každý národ jedinečným, a zároveň je všechny spojuje v jedno.

Naše dějiny nás sem přiváděly po staletí. Co s touto chvílí uděláme, je na nás: toto století nejen přežít, ale během něj znovu povstat, vzít svůj osud zpět do vlastních rukou a učinit z Evropy opět vedoucí kontinent.

Evropané, přidejte se k nám.

Ave Europa